Přelétavá kavka v bodláčí
zpívá, pírka natřásá
mě to nestačí
tak hledím v padající déšť
stéblo za stéblem trhám

V pravidelných spirálách
větrem hnané nažky
koupou se v kalužích
v nichž se nebe nemračí
kde nožky si máčí vážky
mám kdes v sobě touhu říct
však zapomněl jsem co
snad naposled, možná navždy

Tak jdi, otáčej mým sluncem
já půjdu tobě vstříc
házej po mě uschlé kopretiny
čas bez tebe se vleče
spolu počítá se na vteřiny

A ty
jak ta kavka v bodláčí
máš to
co mi stačí, i nestačí
směješ se
když nebe mé se zamračí

Házíš po mě slova laskavá
jako vdolky s povidlím a se šlehačkou
polárka mi v dlani roztává
srdce nosíš v košíku na maliny
a já
na patře vlahé sliny
dělám si na tě laskominy
v tom trní, mechu, bodláčí