Pil jsem víno
však v číši pelyněk se na mě smál
medu lžíci
jako sůl bych nabíral
skrz modř oblohy
kyselý déšť mé oči zaléval
nohou v písku
střepy zla jsem počítal

Pak vztáhl ruku
nastavil dlaň
dva lístky z olší
řekl pojď, vstaň
vezmi je
slzám svým v daň

Ty nicotná paní
přízračná z víl
jež víno mé kazíš
jed teče z tvých žil

V závoji černém
mi polibek dej
pelyňku napij
sůl ochutnej

Pak vezmu tě v náruč
skála oltář svěcený
blesk zapálí svíc
v bystřině voda
hostina z kamení
kdo chtěl by víc

Pod temnou oblohou
řeknu tak ať
jsi ta, jež mě zraní
pak v slzách se ztrať
snad mlha tě chrání
v poháru s pelyňkem a solí
co voní medem a bolí