Tenká nit strachu
přetrhla se
a zmizela
v prachu
cest

já sedím na ulici
před sebou klobouk
plný padlých hvězd

studených a smutných
jako noc
kdy loučil jsem se s tebou
sedím tam
kde vzpomínky
zamrzlé
v kvítky skleněné
vyčítavě zebou

lidé okolo jdoucí
hází hvězdu za hvězdou
klobouk se rozpadá
pod jejich černou
touhou

házejte dál
vždyť já všechno snes
sluneční svit
teď bojím se, třesu
jak opuštěný pes

po žebříku přání
kdys šplhal jsem výš
hlava se točila
láska a úspěch
však víš

paralely snů
a vertikály všedních dnů
strmým směrem
pod mostem

odplouvají