V tečnách nekonečna

Ty, já, dvě srdce
stejnost věčná
Amorovy šípy bodajíce
v tečnách nekonečna

na křižovatkách nepoznaných rozkoší
hledajíce v kamení čtyřlístky štěstí
jež vplétáš modrou stužkou
do košíku půlnočních fantazií

pohárky rozpuštěných slibů
našlehaných ve smyslný koktejl doteků v něžnosti
a ozdobených hořkou čokoládou nevěrnosti

krajka upletená z měsíčního chtění
již napínáš přes řeku
vzdálených blíženců v osamění

mléčné dráhy rozdělení
na hřebínky snění
jež vyndaváš si z vlasů

drobná mince rybáři v loďce děravé
co utápí se v kalužích lásky za letního deště

v místnosti s korálky ležíce na zádech
dívám se přes střechu na západ vychladlých snů
ze kterých sněží smyslní pavoučci pro štěstí

vzájemné doteky skartované na palouku snů
šťastná vrána s uzlíčkem nevyplněných okamžiků

černobílých kaleidoskoopů
tichem sklíčka zamžená
jež skrývají víčka tvá

nemnoho pohlazení
po hořkých kapkách
na barevných kostkách
cukru
za bolení v tvých očích

lístky růží na rozpálenou duši házené
již zapomněla jsi v krabičce s věnováním

kostelní hodiny v nichž otáčí se kolo času
v neviditelných protipólech nekonečných tikotů

zlatý hřebík pod kladívkem emocí
co zatloukáš do posledního narozeninového dortu

bez rozinek vánočka spálených polibků
kterou si večer zakládáš do snáře

hladina zrcadlení měsíce
co odráží temnou touhu

nový den šplhající po schodech z pavučin babího léta
až za horizont nevyřčených slov

veverka házejíc tři oříšky vypráví bajky
o slonech, medvědech
a touhách princezen z pod hrášku

Napsat komentář