Chtěl jsem jet na kraj světa
tam kde smutek
padá přes okraj všedních dní

Vlakem, kterým jezdím už léta
tam a zpět
odnikud nikam

V dlani mačkám lístek
tiše vzlykám

Vedle mě sedí mourovatá kočka
a hebkou tlapkou hladí mou tvář

Proč pláčeš
krásný princi
Sám nevím
dobrá vílo

Smát jsem se chtěl snad
to jen vítr kapky vody
navál do mých očí

Pojď, hlavu svou polož
na mé bříško

Na sametový kožíšek tedy uléhám
a oči uplakané se mi zavírají

Poslouchám spokojené předení
a dobře je mi po těle

Obrázky z pohádek
o kocourovi v botách
mě hladí po duši
a já vím,
že jsem přijel tam,
kde smutek padá přes okraj
všedních dní.