Rozsvěcel jsem světla
pod obzorem tmy
zhasínala
Zahříval srdce
pod kamennými zdmi
vychladala
Utíral slzy
lidem bez nadějí
kanuly dál…
Rozsvěcel jsem světla
pod obzorem tmy
zhasínala
Zahříval srdce
pod kamennými zdmi
vychladala
Utíral slzy
lidem bez nadějí
kanuly dál…
Čtvero víl
jež roztáčí se po palouku
čtvero skřítků
lampičkami rozsvěcuje louku
čtvero lesklých brouků
cvrnko tě do klobouku
Ve …
Pokládáš hlavu na polštář
vyšívaný květy
ja hledím na tvou tvář
krásnou dnes jako před léty
měsíční svit dává ti …
Ráno vzbudil jsem se
anděl strážný vedle spal
pes kdesi štěkal
kohout svítání kokrhal
Hlava mě bolí
vstříc růži v …
Jako stopy v drahých gobelínech
pokojem se vinou
pohledy dvou lidí
smutné, veselé
na studených zdech hynou
rozpláclé jak nepozorný …
Andělé, ležíce křídly
v brázdách v údolích
bláto se vpíjí jako hřích
razítka prsti v perutích
závojích bělostných
jsi jednou …
Černobílé pohlazení
po duši bloudící
barevné tóny
slzy na líci
smutek lásky
duha klavír halící
dosáhnou jí?
ty noty v …
Podívej
padá hvězda
budeš si přát a nebo ne
zvedneš ji
či zahodíš
myslíš na to jediné
říkáš ano
ona …
V písku, jenž větrem vál
hledal jsem zrnko ztracené
marně mě jak voda prsty protékal
hnán za trní bezedné
já …
Byl jsem
a je to již let
tam
kde nejkrásnější zdál se svět
štěstí kolem
úsměvů, radost pohledět
Po letech …
Ráno, když rozbalíš se z damašku
jak poupě růže v květu
chtěl bych mávnout křídly
jako kolibřík v letu
pohladit …
Láska hladí, zraňuje i léčí
Chomáček letíce z pampelišky
odkvetlého květu
Chtíč ubližuje drancuje a ničí
Prýštící míza stékajíce z …
Hladce?
obratce?
život otáčím
rub či líc
proč pes vyje na měsíc
a jestli nedal bych si také říct
nalít …
Hledím slunci v tvář
tu znaménko krásy
tam zlatý vlas
jenž pokládá mi na polštář
Modravý slunečník nad hlavou
na …
Se smíchem
jenž nutí mě k pláči
studený kámen
zábradlí na pavlači
jako mříže vězení
z nějž se neodchází
stojíme …
Propadám se v černý řád
věčná noc, netopýrů hřad
v obratníku přetáčí se duhy svit
hvězda padá, trhá pavoukovu nit…
Kam polibek ti dát
přes přimhouřené řasy
nevidět a tak trochu lhát
že na tvé rozzářené vlasy
jež česala sis …
V ulici
kde prší světla domů
zastavil se
rozhlédl
dvě postavy
potácejíce se
alejí usychajících stromů…
Slaná duše vpitá v kapky krve
sudička ti do kolébky plivla kdys
ušmudlanou utěrkou tu spoušť stíráš
co chtěl bys…
Střípky z rozbitého džbánku
ležící opuštěné na písku
příboj odnáší ve svou konejšivou náruč
džbánku
v němžs mi nosívala štěstí