Andělé, ležíce křídly
v brázdách v údolích
bláto se vpíjí jako hřích
razítka prsti v perutích
závojích bělostných
jsi jednou z nich
zavřelas oči, skočila
do náručí vábení
radostných

Na zem pak padalas
skrz prázdná objetí
znova, po páté a zas
vztekem, smutkem
třásla se ústa i hlas
žádné dojetí

Pak nikdo nezmírnil ten pád
nepodal ruku
ni prachového peří polštář snad
tak tu teď ležíš
jak padlý anděl
tváří v bramborách