Lavička u cesty
v objetí vran
vítá mě
v tom posledním z rán
kdy mávals mi z nádraží
vzduch dýmem se tměl
slova vzal vítr
svět oněměl

Na břehu řeky
shrbený most
pilíře bílé
jak ohlodaná kost
ztrácíš se v mlze

Vím, musíš
však bolí to
když bereš
cos dal
bitva, válka, vítězství, žal

Tvé oči, dychtíce jít
hrdé a jasné
chci políbit
tvá paže jak meč
prsa leštěný štít
proč smutek mě svírá
vyrážíš, zteč

Ve zpocené dlani
svírám ten list
medaile studí
nechci jej číst

Po starém mostě
jdu mlhou na druhý břeh
tam ruku mi dej
pryč je můj spěch
a cokoliv si přej
pak odezní tichý vzdech