Odplouvám k pobřeží svých snů
za zády nechám svět jenž studí
a zebe prázdnotou těch tichých dnů

Na stěžni vlajku rudou sluncem v západu
v duši klid a mír
jen vánek čeří zvláštní náladu

Večera kdy vzpomínky se topí v láhvi vína
jež nemá zátku
moře ji hladí, konejšivě houpá, zapomíná

Námořník v hlavě radost
nohy pod bradou
stižen tou zvláštní náladou
v kolébce moří sní

Já jsem tvá šťastná hvězda
co zhlédl si se v ní
však neslyšels mě
pro lomoz svého srdce
touhu, žádost a štěstí v ní

Tak tu teď ležím
v blátě na rozhraní cest
zbitá tím koněm
na němž tryskem nechal si se nést

Ty k nebi vzhlížíš
vím marně však
mořem bloudíš
jak větrem hnaný mrak

A v duši tu zvláštní náladu
klid a mír, nohy pod bradu
a láhev vína
vzpomínky na něž se nevzpomíná
a doufáš a věříš
že mě zas najdeš
nad pobřežím svých snů