Chtěl jsem jet na kraj světa
tam kde smutek
padá přes okraj všedních dní
Vlakem, kterým jezdím už léta
tam a zpět
odnikud nikam
V dlani mačkám lístek
tiše vzlykám
Vedle mě sedí mourovatá kočka
a hebkou tlapkou hladí mou tvář
Proč pláčeš
krásný princi
Sám nevím
dobrá vílo
Smát jsem se chtěl snad
to jen vítr kapky vody
navál do mých očí
Pojď, hlavu svou polož
na mé bříško
Na sametový kožíšek tedy uléhám
a oči uplakané se mi zavírají
Poslouchám spokojené předení
a dobře je mi po těle
Obrázky z pohádek
o kocourovi v botách
mě hladí po duši
a já vím,
že jsem přijel tam,
kde smutek padá přes okraj
všedních dní.