** Letokruhy duše

V letokruzích duše
čtu si
směji se
balím se v nůše
rozkvetlého bodláčí

Chtěl jsem se schovat
však nůše
kupodivu
nestačí

Co takhle křídla
ty měl bych mít
no ani náhodou
už dávnos je stříhla
bych neulít

Jak se tak dívám
tak jde to z kopce
abych pak nebyl
za ňákého sobce
jsa odhalen

Už to mám
já utrhnu si len
a provaz upletu
tu duši
mršku bláznivou
pak v cukrovou vatu
zapletu
ať se má

**

Na resumé mého života
lepím poštovní známku
a háži je do prázdné schránky
s černou kaňkou místo adresy
nechť adresát se řádně vyděsí
co jsem to zač
tu smích, tu pláč
tu slova podivná
to jsem
i nejsem
já

**

Odcházím, platím
ta slova památná
na pramičce přes kalnou vodu
vyřknutá
bolí
jak rána ošetřena živou vodou
a solí

**

Tohle chtěl jsem být?
jak moc života může člověk chtít
tam dá se jít
cestou
co sama v kruh se uzavře
a nejde obejít

**

V chrámu z barevných skel
a slunečních vitráží
prodírám se samotou
k rozpadlému oltáři
v něm červotoč zpívá chorál svůj líbezný
svící kouř jak duše na cestě poslední
zub času srká pohár vína kalného
chladný a bezedný

Poklekám a duši svou podávám
klidný, tichý, smířený
ve světě, kde žil jsem sám
však nikdy samotný

Křičící ptáci povstávají
z popela vyhaslých pohledů
a klovou tu duši mou
v dlouhou cestu pekel podanou

**

Směšný konstrukt pohaslého štěstí leštím
a stavím do vitrínky s trofejemi
ze závodů chromých myšlenek
a probuzených snů