Od jara jdou oblohou
jako neposedné mraky
stíny hvězd, jenž nemohou
za tvou touhu jít dál
tam a taky

Posloucháš něžný vánek
z louky pádící
v uších
se sráží v směsici
barevných tónů
mysl tišící

Na záda padáš
v zlatavou pšenici
a dál
ty stíny hvězd
a vánek myslí
bloudící
dává ti štěstí pít