Plachetnice bouří zmítaná
na skaliska míří
v ní sedím já
konec se blíží

Co miloval jsem, rád měl, snad
vítr křičí v rozervaných cárech plachtoví
teď už čeká mě jen volný pád
nikdo víc se nedoví

Temný mrak a blesk a hrom
vlna vlnu střídá
já směji se, tak pojď si, pojď
pro má křídla bídná

Jsa z nebes sražen
neželím, svá křídla odhodím
pro perly, krásné, měňavé
do hlubin zapomnění
srdcem raněným se ponořím

Nalovím je
dám je té
jež křídla má kdys bělostná
teď krví zmáčená
zřít v jasu slunce nechce
snad perly duhové
pohladí ji
po tvářích něžně a hebce
a já
budu zas
milován
i zatracen