Jako barevná sklíčka duhou třpytící se,
malé střípky z rozbitého džbánku
v němž jsi mi krůpěje rosy přinášela
na bělostném písku leží.

Vlnka za vlnkou je hladí, tak jako konejšivé ruce tvé
důležité co se zdálo je nyní jen obláčkem na nebi
a má duše se rozpadá na střípky radosti.

Lehký vánek je proplétá tvými vlasy,
radují v ozvěně tvého smíchu,
hladí tvé svůdné oči.

A já sním sen o hvězdách,
o sněhových vločkách na řasách,
o bělostném mráčku plujícím daleko v modři oblohy.

Chtěl bych ti po tisící vyznat lásku,
však nenacházím slov,
a tak doufám,

že ti to tichým šepotem poví střípky mé duše.