Byl jsem
a je to již let
tam
kde nejkrásnější zdál se svět
štěstí kolem
úsměvů, radost pohledět

Po letech vrátil jsem se zpět
tam, kde rozkvétal kdys radosti z poupěte květ
však srdce mé v trysku bušící
nevidí hřejivý růží svět

Krásu jsem pohřbil
v duši své
na tváři úsměv
však oči nevidí
ve zmatku, shonu
tu krásu nadohled

Odejdi, tobě již nepatří té růže květ
co chtěls snad máš
snad i víc
však prázdno v duši
snad chtěl si říct
a vrátit zpět
ten pohled, nejkrásnější svět
však pozdě je
později, než naposled