Chtěl jsem jednou skály lámat
zdálo se to dobrý nápad
paže silné, silou obří
kámen praští, drtí, skály boří

Dobroděj, Darmoděj, snad Darmojed?
jak jsem já to
a už to mám, obr Koloděj

Ležím v trávě, hledím do nebe
dlouhý, široký, no až tam a zpět
říčku jsem zalehl, na pole šláp
jsem to já ale prostošlap
broukám si pro sebe
jak jsem to na světě rád

Být velký jest krásou luk
být silný, směji se, jak ze železa suk
dlaně jak kotle měděné
au, vlasy jak dráty
kalené

Potkal jsem vílu, že strach má a tak
a chtěla se schovat, tak paži jsem vztáh
a dlaň svou jí nabíd by skryla se v ní
zlu druhou nastavím, ať si nemyslí