Dnes prolétal jsem za hvězdami
slova v hlavě, štěstí v dlani
jak pramínek vlasů, jenž nechalas mi
hebký a prchavý, něžný
sluncem barvený, voňavý

Chtěl bych jej držet, nepustit
však strachu mám
bych vlasy hebké
jak měsíční svit
neublížil

To štěstí, potměšilý vítr
snad chtěl by vzít
tak svírám dlaně
ni vlas by neulít

Hvězdy září, co sklíčka ve vitráži
háv vlasatic prachem se třpytící
do očí mi padlo smítko
či snad to byl světa strach
plamínek na svíci

Kapsy prázdné
sypu hvězdný prach
jenž sedá v zákrutách
té z hvězdných drah
jež snáší štěstí
tiší strach
tam v peřinách