** Oblázek

Jak oblázek v řece vodou hnán
já odplouvám, tam k dálavám
vlnka za vlnkou mě hladí
pomalu odchází pel mého mládí
však v očích jiskru mám
a síly dost, nepokoj v srdci
tak pro radost
slunci polibek dám

Už stárnout bych měl
proč bláznivý smích
a tisíce děl
jež mám na očích
a to co bych chtěl
nemožno sčíst
tak obraťme list

Chceš stárnout, tak stárni
však já budu mlád
ať se to hodí, či nehodí snad
zářivé oči, po vědění hlad
a nadšená mysl co nezná chlad
a srdce jak fortelně odlitý zvon
tak stárni, stárni
já budu zářit
jak na nebi
lampion

** Věštec

/kolik čajových lžiček cukru je nekonečno
a kolik lžiček nekonečna stačí
aby život nechutnal tak trpce/

Sedím, v klíně křišťálovou kouli
smutný kocour u pat se mi choulí
v hlavě zmatek, na ní modrou bouli
představy, vize, provize?
očima až koulím

Koření silné to v troubě voní
já stále sedím, hlavou se bludy honí
těžký život to mám

Mlynáře dcerka vdávat se chtěla
ženicha věštba by připomněla
už kohosi vidím, švarný to mládenec
chudáku můj, s touhle, pod čepec?

Pak statkář ten zpuchlý, že záda ho bolí
já naložil bych ti pěkných pár holí
však lektvar namíchám bys ze záchoda nevylez
to za tu rozoranou mez

Au, boule zas bolí
to tak, když se život vínem a kořením solí
roh trouby, můj vlas
pak smích, u ďasa, snad ischias

Bludy obludy pekelné
napíšu básničku a ne že ne
prodám ji, zbohatnu
kocoura zpráším
a kouli rozbiju
žár v troubě zháším
kde mám ty prášky na hlavu