Pokládáš hlavu na polštář
vyšívaný květy
ja hledím na tvou tvář
krásnou dnes jako před léty
měsíční svit dává ti svatozář
na nebi
ztichlý ohon bledé komety
rozsévá prach
na střechu jak na oltář

Pohledy v mlčení se spojí
hladím tvou dlaň
ty oddáváš se mojí
krůpěj potu, slza snad
po tváři stéká
jako stříbřitý had
jablko svůdnosti
na ramenou chlad

Ránem tě provedu
pojď, přestaň se bát
a roztáhni paže
stane se, co může se stát

Obejmem svět
malý jak měsíc
velký jak sedmikrásky květ
projdeme mechem, sítí pavoučí
až na kraj žití
kde dech se rozloučí
a vychladne v polibku posledním