Letím do oblak
padám na znak
poprvé a naopak

Hvězdy točí prapodivný rej
přicházím, otáčení v mincích nehledej
sám v sobě ztrácej nacházení nadějí
v slzách, stopách ve staré aleji

List z javoru žlutý a smutný jak chlad
do duše stříbrným písmem začíná psát
jak bujel, zářil a šuměl a pak
na zem spad

Časoměr rozplétá vlákna těch cest
co mohou i nemusí ke štěstí vést
přesýpá zářivý prach kolem měst
vzpomínky pod pětník jako by chtěl smést

A já se vydávám napříč tou z cest
co za láskou za světlem chtěla by nést
poutníka s duší jak úlomek z hvězd
zářivou, žhnoucí i studící zvěst

Městem které neznám i znám
k červánků východu
přes poslední z bran
pozpátku projdu však botami vpřed
hlavu svou opřu o kamennou zeď

Myšlenky bloudí a chtěly by víc
světla, snad květů i sázky
na vlásky nevinné zlatovlásky
tam oblázcích i zákoutích nejkratší z ulic

Tři oříšky na zemi však prázdné jsou
přec přání mi splní neb smutku nesnesou
tak zvedám je, pohladím, vložím na tvář
a měsíci nastavím by vpíjely zář

Tu tvář pak schovám pod poláštář
by nevyprchala ta zář
štěstím se budu smát
či plakat