Se smíchem
jenž nutí mě k pláči
studený kámen
zábradlí na pavlači
jako mříže vězení
z nějž se neodchází
stojíme tu
cizí, nazí

V popelu ze střech
nakreslím kříž
dlaň špinavou vztáhnu
však stejně to víš
odejdeš
ani se neotočíš

Zmačkaný šátek,
jenž ve větru vlál
do kouta hodíš
tvá vůně a pláč
vpité v něm
zbyl jen žal

Tvůj dech jsem chytal
krůpěje ze rtů krad
odchází vše, co měl jsem rád

Ani já se neohlédnu
snad jen vítr do očí mých vodu vál
neřeknu sbohem, krásně se měj
a zapomeň na mě, se životem hrej
jen zašeptám tiše
by nikdo neslyšel
vrať se mi zpět
jsi jediné, co jsem kdy chtěl