V raním dnění
za tichého kuropění
spřádám sítě pavoučí
z mlhy, dýmu z komínů
provázkem z duhy
než je vítr roztočí

Vítám světla svět
jnež z rybníka se zved
teď žába na něj očka poulí
a hovnivál si hraje s koulí
velkou, malou, no co bys zved

A ten svět, jak se zved
hned že by nás hřál
a krásný to na pohled

Snad blýskavý brouk
ve studené trávě si to přál
a nebo by i tak ten svět nás hřál

Já teď přes něj hodím síť
obleču si kabátek s pruhy
Zlatovlásce uloupím kadeř vlasů
jé to bude nit
a s ní budu šít
z bílých obláčků
záclony pro tenhle svět