Zeptal jsem se sám sebe
co je to láska

Je to ta, kterou snadno najdeš
a ještě snadněji ztratíš?
Od které odcházíš a zase se vrátíš?

Či je to ta, kterou i pírkem rozbiješ
přes to ti dá sílu ke všemu?
Cítíš se slabý však čelíš s ní neznámému?

Nebo je to ta, která ti zaváže oči
a nutí tě dívat se srdcem?
A to co vidíš tě hřeje, i když jsi zdrcen?

Už to mám, je to ta, co vidí pampelišky
a bodláčí si nevšímá
chodí jen po čtyřlístcích
a je tak trochu bláznivá
směje se
hřeje
tak honem
zavři dlaň
a sobě braň
abys ji nezranil
tak jako já
pošetilý blázen