Rosou nožky laní prochází
kopýtky klepnou do kamínku
zmizí do mlází

Srdce ztichlé
mlha v zamyšlení
pěšinkou tě provází

A tam, za bdělého snění
sedí v mechu žába
vypráví

Pohádku
upředenou z červánků
zlatou nití zašitou
do polštáře
z načechraných beránků.