Život je jako pohádka
narodíš se a už se to veze
rodiče se mohou přetrhnout pro tvé dobro
ťuťu ňuňu slyšíš ze všech stran
no prostě paráda.

Pak se ti snaží natlačit do hlavy
pohádky jiných, děda mráz, ježíšek, mikuláš
trochu mimo realitu, ale hlavně když nebrečíš.

A pak to přijde, bum, hormony začnou bouřit
a s tebou cloumá puberta a ta pravá pohádka teprv začíná.
Když si vzpomenu, kolikrát jsem spolužačce
se kterou mě neprozřetelně posadili do jedné lavice
přetrhl náramek, který mě měl zaručit její lásku
tak se musím smát, kde je jí konec.

Jó hochu, na první pusu si musíš počkat
to nebude tak hned.
A tak čekám, čekám, nic se neděje
a jéje, že bych nebyl ten filmový idol dívčích srdcí?
No nějaké to kilo navíc mám, pravda,
moc sedím za počítačem asi sakryš taky.

Takhle z toho nic nebude a to mě štve
tak jinak, třídní krasavice asi nedám,
že bych zkusil nějakou vošklivější?

Tak jo, jde se na to.
Zase nic?, no né, sebevědomí v troskách,
poď sem můj počítači, naučím se teda radši prgat v assáku
když v lásce to stojí za houbelec.

/noticka s vodstupem času, díky dobrý bože, že mě tehdy odmítla/

Co s tím dál, počkám, třeba to bude na střední lepší.
Jé, kam já jsem se to je přihlásil, strojařina,
ale co, ve třídě plné kluků je každá královnou, i adeptka na strojařinu.
Tak že bych se dočkal první pusy?

Jó, je to tam, možná že ty hormony co tak blbnou
mě pomohly i trochu vyrůst, sádlo se ztratilo tak to teď třeba půjde.
Fíha, to je romantika, nevídáno neslýcháno.
A je to pryč, zkazil jsem to já, smolda pacholda.

A je tu vysoká, sakryš co to lezu na takové divné obory,
kde jsou ty krásné baby, proč jsou tu jen ty chytré.
Tak jo, nějakou pusu jsem taky ulovil ale nic vážného.

Dál už to radši psát nebudu, to už vážně není pohádka :).