Snad slíbil jsem ti jednou za časného rána
při rosy kapky cinknutí a za kosího pípnutí
své srdce v průsečíku noci
v paralelách těl v obratníku raka

Lásku za třešně z bodláčí v půlnoci odbíjení
loď cukrových slov na jezeře snů
intelektuální marasmus v kapkách z královských číší
čekání na opuštěnou střelu v prázdných komorách
z kouřícího revolveru

Za zrcadlením něžností jutovým pytlem zhrublých
konopným lanem viselců vzpomínek na budoucnost
marmeládou pocitů v přeslazených skleničkách
co samota popsala barevnými štítky

Uschlé kopretiny z prvního rande
vyčítavě opřené v koutě nočních snů
pohlazení na talíři s pudingem, jahodami a zlatou vidličkou
ránem snězené v šálku kávy namočené
bosé nohy v kořenech vřesovišť ženoucí se za kopýtky stříbrných laní
zlaté rybky nesplněných přání ve vypuštěné tůni chtíče

V padajících hvězdách hlavolamů
rubikova kostka se srdíčky složená na hromádce žlutých listů léta
vtělení dvou rozkoší ve džbáncích medoviny
v nichž mi usínáš bez pocitů viny

Razítka se zvířátky na skleněných zdech časoprostoru
v zamčených postelích rozehřátých těl
světla lamp na rozkvetlých chodnících petrklíčů
kde duše člověka nemajíce struny, přec něžnými tóny zní