Tvé paže
jak dva hadi ohněm planoucí
ovíjí mě, pohlcují
já, jako hvězda stanoucí na rozhraní
chladné mlhy
vnímám ticho, hřejivý chlad a chladnoucí plamen
tebe
teplo jako z kamen
kam hodila jsi rodný list

já mámen
a světlem váben
chtěl jsem ze špinavé louže číst
však hladinu mi zčeřil list
světluška v něm sedí
posměšně na mě světlem zamává
mrknu a je pryč